KOMENTÁŘ: Jak s potleskem dostat pět milionů lidí do chudoby?

Opět se zvýšily důchody. Radujme se, co to jde, protože je to naposledy. Dluh, který vzniká výplatou důchodů, razantně roste. Záchrana v podobě soukromého spoření na důchod silně kulhá, a to vinou nejenom státu, ale i střadatelů. Co čeká budoucí penzisty, komentuje Martin Mašát, portfolio manažer Partners investiční společnosti.

Vydáno: 14. 9. 2021
Kategorie: Spořím si
Zdroj: PartnersNews

Práce a peněz je v současnosti dost a málokdo myslí na to, že po 65. roce života mu příjmy skončí a začne ho živit stát. Zamysleme se, zda nám budou lítat pečení holuby do pusy, nebo budeme žít o chlebu a soli. Než si vymýšlet vzdušné zámky a říkat „zdroje jsou“, opřeme se raději o tvrdá data.

Počet důchodců poroste, a pokud ne absolutně, aspoň relativně na počet aktivních lidí, kteří na důchody přispívají. Ještě v roce 2000 to bylo u nás 70 procent pracujících a 13 procent důchodců. Dnes je poměr 65 procent na 20 procent a dále se zhoršuje. Jen udržet současný stav důchodů vyžaduje vyšší platby od méně lidí.

První pilíř se změní na sociální dávku
Budoucí důchody stojí na několika pilířích, resp. na zdrojích peněz, které určí, jak budeme na penzi finančně zajištěni, a tedy jak veselí budeme staříci a stařenky. První pilíř (veřejné spoření) je státní důchod, a jak už paní ministryně jasně naznačila, blíží se doba, kdy z něho bude jen jakási rovná sociální dávka postačující k přežití, tzv. nultý pilíř.

Veřejné důchody mají sice mít i tzv. zásluhovou část. Všichni však víme, že i přes několikeré výtky ze strany Ústavního soudu jdou změny spíše směrem solidární částky, která nehledí na to, kdo a kolik do systému za léta práce přispěl. Přesně ve smyslu: „Padouch, nebo hrdina, jedna velká rodina“.

To se to žije, dokud nám lidi půjčují
Že míříme špatným směrem, ukazuje i to, že je důchodový účet dlouhodobě v minusu a že tedy připravujeme dluhy pro mladší. Ani takzvané důchodové komise nemají šanci nic kloudného vymyslet, protože mají jasné politické zadání, a tedy daný výsledek a k němu vlastně jen hledají cestu. Nemají nic vymyslet, jen nenaštvat voliče. O řešení pro několik desítek let dopředu se nepokouší. Je to vidět také na složení důchodových komisí, kde postupně mizí odborníci a převládají politici a členové prazvláštních lobbistických skupin.

Poslední relevantní úvahu a směřování veřejného důchodového pilíře měl současný guvernér ČNB pan Jiří Rusnok se svým týmem, což je ale hodně dávno. Důraz kladl na počet dětí a nezapomněl ani na zásluhovost v penzijním systému.

To, že se důchody valorizují rychleji, než je dáno zákonem, není díky rychlému růstu ekonomiky, ale bezuzdným kupováním hlasů ze strany politiků. Vždyť penzijní účet byl v loni v deficitu 40 miliard korun. Letošní přidání nás bude stát dalších 10 miliard a v dalších letech ještě více. O co více teď důchodci dostávají, o to více se bude muset v budoucnu splatit, a ještě o to rychleji přijdou nižší důchody.

Soukromé úspory jsou opět trnem v oku
Druhý pilíř, tzv. povinné soukromé spoření, politici raději zrušili, protože by přišli o kontrolu nad hromadou peněz. Co na tom, že by si spořili všichni. Zásluhovost by byla zaručena a rozhodně by to byl efektivnější způsob než posílat peníze do eráru.

Navíc by tento pilíř nevytvářel další dluhy, a ještě by pomáhal zvyšovat příjmy důchodců nad ostudné veřejné penze. Nu což, olupte. Povinný soukromý pilíř vznikl a zanikl, aniž vlastně někdo řekl proč.

Dobrovolné spoření je promarněnou šancí
No a třetí pilíř, tzv. dobrovolné soukromé spoření, naplňuje znaky klasické poučky, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. To, že s důchody se nemůžeme spoléhat jen na stát, pochopilo už více jak 4,4 milionu lidí, kteří si posílají peníze na své účty, kde se jim zhodnocují. Chvála bohu, že stát přes mnohé restrikce aspoň trochu přispívá všem, kteří si spoří.

Tragédií tohoto pilíře je vadná investiční strategie a z toho vyplývající dlouhodobé zhodnocení, které ani zdaleka nedosahuje na inflaci. Potíž je v tom, že při rozjezdu soukromého spoření byla hlavním tahákem garance kladného zhodnocení, což znamená každý rok dostat aspoň nulu a majetek nesmí nikdy klesnout. Touto garancí se dlouhodobý investiční horizont překlopil na honbu kladné nuly ke konci roku, což znamená klidně málo, ale hlavně bezpečně. Termínové vklady jsou pak hlavním investičním nástrojem. Veřejným tajemstvím pak je, že inflace je několikrát vyšší než ono garantované zhodnocení. Pšt.

Tragédie v Transformovaných fondech
Naspořené peníze se místo dlouhodobého zhodnocování v akciových, resp. dynamických fondech, kde je 8 až 10 procent ročně standard, umisťují ve velice konzervativních fondech typu Transformované fondy (TF) a Povinné konzervativní fondy (PKF). Tyto fondy nejsou vůbec určené pro dlouhodobé investování, což bychom u penzijního spoření očekávali. O solidním zhodnocení si můžeme nechat jen zdát. Pobití inflace je sci-fi a zhodnocení zhruba 8 procent je skoro výplod choré fantazie. Průměrné zhodnocení TF a PKF za 5 let je „impozantních“ 0,75 procenta ročně při inflaci kolem 3 procent.

A takto ve vkladech v TF hnije kolem 453 miliard korun, resp. úspory 3,1 milionu lidí. Když k tomu přidáme PKF se svými 27 miliardami, jde skoro o 500 miliard, které ročně ztrácí svoji reálnou hodnotu. Oba tyto penzijní fondy reálně ztratily ročně asi 2,25 procenta proti inflaci.

Například po deseti letech spoření máte sice zhodnocení 7,5 procenta (což dělají akciové fondy za rok), ale hlavně cena zboží a služeb vzrostla o více než 25 procent (při inflaci 2 procenta, kterou cíluje ČNB)! Absolutně jde o ztrátu skoro 90 miliard korun. Moc děkuji za takovou investici.

Trest za pasivitu v penzijním spoření
Samozřejmě že mohou existovat budoucí penzisté, kteří to mají za pár. Pak by jejich účast v PKF a TF měla smysl, ale že by měli naspořeno skoro půl bilionu korun? Bohužel, pouze 57 miliard současných soukromých penzijních úspor jsou investovány v souladu se svým dlouhodobým horizontem, a to dynamicky. Ztráta kupní síly 90 miliard u konzervativních fondů asi nikoho nebolí nebo se tím nikdo nechce chlubit. Kdyby tyto peníze byly v akciových fondech, budeme hovořit o ziscích ve stovkách miliard. Škoda.

Výše jsem popsal, že většina úspor je špatně investována a lidé tak přicházejí o potenciální miliardy ze zhodnocení. Nejenže „staré“ penzijní společnosti na správnou alokaci rezignovaly, ale také poradci nedělali svoji práci, protože nevysvětlili, že spořit peníze konzervativně na dlouhou dobu je naprosto neracionální.

Nevzdávejme své důchodové úspory
Na trhu penzijního spoření se nyní objevila nová penzijní společnost Rentea, která vedle optimální alokace dané dobou do důchodu a rizikovým profilem klienta nabízí navíc ještě bonus v případě dlouhodobého spoření. Klientům se tak snaží zachránit jejich miliardy před inflací, a dokonce vydělat něco navíc.

Rentea má připraveny právě a jen dvě strategie, dluhopisovou pro konzervativnější klienty a akciovou pro dlouhodobé úspory, případně jejich kombinace podle rizikového profilu a doby do konce spoření. Nová penzijní společnost doufá, že i zatuchlý a neefektivní rybníček penzijního spoření se podívá do nového tisíciletí.

Sláva důchodcům, čest budoucím důchodcům
Když to tak vezmu kolem a dokola, současným důchodcům je hej, ale co my budoucí? Nejenže budeme během aktivního života platit víc a víc, ale v důchodu samotném už na nás nic moc nezbude. Veřejný pilíř se pomalinku vypouští, a přitom dluhy státu raketově rostou. Ty však budeme mít na krku také.

Soukromý pilíř je sice nadějí, ale prozatím většina peněz v něm každý rok ztrácí proti inflaci. Další možností, jak se lépe připravit na penzi, je třeba investice do vlastního bydlení, ale to je jiná kapitola a také není veselá.

Zdroj: iDNES.cz