Kvůli chamtivosti přijdou Češi v příštích letech o desítky miliard korun

Vybudoval poradenskou společnost Partners, teď Petr Borkovec, který se vyšvihl mezi stovku nejbohatších Čechů, staví banku. K novému projektu přilákal i další zvučná jména české investorské komunity – Dušana Šenkypla z Pale Fire Capital, někdejšího zakladatele Mallu Ondřeje Fryce či Tomáše Čupra z Rohlík.cz.

Vydáno: 23. 3. 2023
Kategorie: Ekonomika
Zdroj: PartnersNews

Borkovec očekává, že bankovní licenci se mu letos, po třech letech práce, konečně podaří získat. „V nejlepším případě někdy na začátku prázdnin, případně pak v září, v říjnu,“ dodává.

V rozhovoru pro Ekonom Borkovec také vysvětluje, proč v příštích letech přijdou někteří investoři do firemních dluhopisů o desítky miliard korun či proč si na dovolenou v kufru vozí PlayStation.

Ačkoliv Borkovec ještě nepřekročil padesátku, o svém nástupnictví ve firmě má zcela jasno. „Moje děti vědí, že moc nedostanou a budou se muset o sebe postarat samy. Přišlo by mi špatné vzít jim možnost uspět,“ vysvětluje podnikatel.

Vaše skupina Partners buduje vlastní banku. Kdy čekáte, že získáte licenci?

Nedá se to moc odhadnout. Česká národní banka nás požádala, abychom proti původním plánům výrazně navýšili základní kapitál banky. To probíhá a záleží na tom, jak dlouho bude centrální bance trvat prověřování původu těchto peněz. Odhadujeme, že licenci bychom mohli získat v nejlepším případě někdy na začátku prázdnin, případně pak v září, v říjnu.

O licenci máte zažádáno už třetí rok. Mohlo by se objevit něco, co by opět zabránilo jejímu získání?

Věřím, že se řeší již jen několik bodů. Kromě výše kapitálu, jeho původu je to i kapitál holdingové osoby, která bude stát nad budoucí bankou. Bude muset plnit stejná kritéria jako banka samotná. Bude to jedna z mých firem, přes kterou budu banku ovládat, byť akcionářská struktura je mnohem pestřejší. ČNB teď pečlivě všechno prověřuje. Musíme ukázat všechno a je třeba prokázat, že mezi aktivy není nic, co by snižovalo hodnotu kapitálu vznikající banky. Tedy například dluhy. Spoustu věcí je třeba propočítat, není na to však přesný návod.

Proč jste se pustili do budování banky na zelené louce a nekoupili už nějakou zaběhnutou s licencí?

V první fázi jsme si mysleli, že nám bude stačit 1,2 mi­liardy korun. A za tuto sumu bychom tehdy žádnou banky v Česku nekoupili. Všechny instituce v rámci skupiny jsme stavěli na zelené louce. Kdybychom si nějakou banku s licencí koupili, museli bychom ji celou předělat a nezískali bychom nic z toho, na čem chceme budovat naše konkurenční výhody. Říkali jsme si, budeme to dva roky stavět, můžeme dva roky žádat o licenci. Pak nás ČNB trochu překvapila detailní diskusí nad byznysmodelem a z toho vycházející potřebou navýšit kapitál až na tři miliardy. Když se loni prodávala Expobank, byli jsme ochotni do toho jít, ale ne za každou cenu. V té bance reálně bylo více problémů než hodnoty a my věřili, že jsme již blízko vlastní licenci.

Máte nějaký plán B, pokud byste letos licenci od ČNB nezískali?

Už jsme si udělali analýzu bank v Chorvatsku, Rumunsku, Lotyšsku a dalších zemích, kam chceme v budoucnu vstoupit. Jsou tam dostupné zajímavé malé banky. Kdyby se mělo licenční řízení dále neúměrně natahovat a vypadalo to, že licenci v Česku nezískáme, koupili bychom nějakou instituci tam. A s její licencí vstoupili do Česka, což evropská pravidla umožňují. Dáváme však přednost tomu to dotáhnout tady. Nemám pocit, že by nám ČNB nějak házela klacky pod nohy.

Mohly při rozhodnutí ČNB zvýšit požadavek na vlastní kapitál hrát roli také kauzy kolem jiných poradenských skupin, které v poslední době vrhají špatné světlo na celý poradenský trh?

Myslím, že nás v ČNB nevnímají špatně. Důkazem je i to, že zmiňují jen tři miliardy. Tohle číslo vyšlo z našeho byznysmodelu. A zároveň možná přihlédli k tomu, kolik mají ostatní banky. Je to kolem čtyř nebo pěti miliard. Z jejich pohledu jsou tři miliardy akceptovatelné minimum i díky tomu, že máme vlastní distribuci a klienty. Kdybychom tyto benefity neměli, mohli by chtít ještě víc. Nemyslím, že by ten požadavek nějak souvisel s kauzami kolem poradenských firem. S ČNB jsme se o tom bavili loni v září, ale náznaky jsme dostávali už mnohem dříve v diskusi o byznysmodelu.

Přesvědčili jste investory, jako je Dušan Šenkypl z Pale Fire Capital, Ondřeje Fryce nebo Tomáše Čupra, aby vám poskytli část dodatečného kapitálu ve výši 650 milionů korun. Nebojíte se, že budou chtít banku vést jiným směrem?

S Dušanem a Tomášem jsme byli domluveni už ve chvíli, když jsme skládali původních 1,2 miliardy. Ale tehdy nám nakonec stačily peníze od lidí ze skupiny Partners, kteří měli velký zájem se na kapitálu banky podílet. Se všemi třemi se známe dlouho. A když ČNB navýšila požadavky, vstoupili jako investoři. Každý z nich má hodně své práce a nemyslím si, že mají ambici řídit banku. A ani to není možné. Banku řídí pouze představenstvo a regulace je v tomto směru přísná. Počítáme s kvartálními akcionářskými mítinky, jak jsme zvyklí u našich dalších projektů, kde jsme se potkali. Těším se naopak na jejich obrovský přínos. Většinu v bance – aktuálně je to 60 procent, ale do budoucna to bude kolem 70 procent – drží firma Partners Bankin. Tu většinově ovládám já a menšinový podíl drží tisíc a jeden akcionář, což jsou zejména poradci, franšízanti a zaměstnanci Partners. O zbytek banky se podělí trojice zmíněných investorů a spoluzakladatel Partners Radim Lukeš.

Plánujete, že s bankou půjdete na burzu? Vzdal byste se v takovém případě majority?

O vstupu na burzu uvažujeme v horizontu pěti let. Majorita ani nebyl cíl. Nyní je důležité, abychom měli stabilní akcionářskou strukturu, ale po případném vstupu na burzu můžu držet například třetinu banky. Pale Fire Capital si investici podmínil tím, že musí být stanoven způsob exitu. Jejich postavení je jiné než naše. My ji nebudujeme na prodej, ale chceme vytvořit finanční ekosystém s bankou, kterou budeme držet desítky let. Pro ně je to investice a mají právo vyvolat jednání o vstupu na burzu.

Co pro vás jako síť finančních poradců bylo hlavní motivací k založení banky?

Uvažovali jsme o tom už před 15 lety, když jsme Partners zakládali. Poradenství a bankovnictví k sobě patří. Bankovnictví řeší operativní krátkodobé peníze, běžné výdaje a platby. A poradenství se zabývá dlouhodobou bilancí a produkty. Potřebujeme bankovní licenci, abychom lidem mohli lépe pomoci ke zdravému finančnímu životu. Vytváříme mobilní aplikaci, v níž budou klienti spravovat celý svůj finanční život. Taková aplikace nemá valný smysl, pokud na stejném místě není i bankovnictví.

Usnadní vám vznik banky v něčem práci?

Klient například nebude na všechno potřebovat fyzického poradce. Banka nám otevírá spoustu bran, bude to platforma, jak dělat lepší poradenství. Poradce bude mít přehled, jak se klient ve financích chová, bude schopen ho koučovat.

Bude banka lákat nové klienty na vyšší úrokové sazby, jak to dělá většina bankovních nováčků?

Na to se hodně ptala i ČNB. Nestavíme druhou Air Bank, která tak postupovala. Možná budeme nějaký produkt v tomto směru mít, ale nebude to hlavní tahák. Neusilujeme o široké portfolio klientů, kteří si u nás uloží volné peníze. Chceme mít klienty, kteří s námi žijí celý svůj finanční život. Teď máme v Partners 295 tisíc aktivních domácností, tedy nějakých 600 tisíc osob, klientů. Celý finanční život děláme zhruba se 110 tisíci domácností. Věříme, že většina z nich bude chtít využívat i naše bankovní služby. Ale nebudou muset. Aplikace bude společná pro všechny naše služby, budou ji moci používat i naši klienti, kteří nebudou chtít účet u banky.


Nemůže získávání nových klientů ohrozit to, že vychází z toho finančněporadenského prostředí, které nemá v Česku moc dobrý zvuk?

Věříme, že se získáním bankovní licence a posunem k Partners Bance se vymezíme spíše do skupiny bankovní než poradenské. Cíl je posunout značku někam jinam. Chceme být první poradenskou bankou a to bude znít dobře. Většina poradenských firem dává do marketingu málo peněz, brand nevytvářejí. Pachuť je samozřejmě do velké míry oprávněná kvůli tomu, jak poradenský segment vznikal a jak fungoval, ať už po náborové nebo servisní stránce. Nejrůznější kauzy tomu nepomáhají, ale vnímáme, že se jméno poradenského segmentu mění. Banku spustíme se čtvrtou největší pobočkovou sítí a během roku dvou se můžeme posunout na druhou pozici, což zvyšuje důvěryhodnost.

Zmínil jste expanzi skupiny do zahraničí. Kam se chcete vydat?

Zkoumáme jednotlivé země, jak to tam funguje. Do Polska teď vstupujeme s naší pojišťovnou Simplea. V Rumunsku hledáme vhodného tamního partnera. V některých zemích uvažujeme o akvizici, jinam chceme vstoupit přímo s naší fungující společností, například bankou nebo pojišťovnou. Trhy máme rozdělené do čtyř kategorií. Ve čtyřce jsou třeba i Filipíny. V první kategorii, na kterou se reálně díváme, jsou Polsko, Rumunsko, Německo a také Španělsko.

Jak rychle expanze proběhne?

Původně jsme si mysleli: jeden rok – jedna země. V roce 2021 jsme pod brandem Simplea Financial Services vstoupili na slovenský trh. A vidíme, že to nejde tak rychle, jak jsme plánovali. Rádi bychom nicméně v průběhu příštích pěti šesti let působili v dalších třech zemích.

Vedle poradenství máte i média, třeba Finmag, Football Club či Heroine, nebo máte podíl ve Sklizenu. Chcete se mimo finance více rozkročit?

Je možné, že se naše aplikace posune směrem i do lifestylu. Co se týče oblasti financí, tak jsem teprve na počátku toho, jak naše služby mají do budoucna vypadat, jaké má mít klient možnosti investování, jak má rozumět tomu, co dělá, či jak má vypadat jeho portfolio. Naším hlavním cílem je budovat dokonalou komplexní finanční službu a poskytovat ji více klientům. Dnes máme stabilní klientskou základnu, ale nerosteme. V Itálii existují služby, u kterých bych se rád inspiroval. Například Banca Mediolanum, která je dodnes hodně postavena na investicích a poradenství kolem nich.

Nejste spokojeni s počtem klientů. Jaký je váš cíl?

Rádi bychom se dostali výhledově na milion klientů, kterým poskytujeme finanční poradenství a finanční služby. Je jedno, jestli půjde o klienty banky, uživatele naší aplikace či našeho poradenství nebo třeba pojišťovny Simplea a penzijní společnosti Rentea. U banky bych pak byl spokojený, kdybychom v průběhu deseti let získali kolem 500 tisíc lidí. Moje dlouhodobá vize je, že do mých sedmdesátin (za 25 let – pozn. red.) budeme mít po celém světě sto milionů klientů.

Loni v Česku zkrachovalo dvaadvacet emitentů firemních dluhopisů, kteří vydali bondy téměř za 2,6 miliardy korun. Jde přitom o neregulované cenné papíry, často malých a neznámých firem. Čekáte, že přijdou další krachy?

Velká rizika vidím i u několika dalších skupin. Obecně lze říct, že se snaží své problémy řešit tím, že svá některá horší aktiva prodávají do svých fondů, především nemovitostních, a ty se pak snaží prodat méně informovaným klientům a za to jsou ochotny zaplatit i nesmyslné provize bokem.

Jak velká ta bublina na trhu s firemními dluhopisy je?

Bezpochyby půjde o desítky miliard korun, které mohou rázem zmizet, až firmy, které tyto dluhopisy vydaly, krachnou. Bezpochyby jsme teprve na počátku a další krachy a nesplacené dluhopisy přijdou. Při úrocích, jaké máme dnes, je logické, že začnou vydavatelé takových dluhopisů padat.

Proč podle vás Češi, kteří mají velkou zkušenost z 90. let s krachujícími kampeličkami, jdou do rizika, jako jsou korporátní dluhopisy?

Chamtivost. Bohužel ani finanční gramotnost není lékem na chamtivost. Takhle jednoduché to je. A samozřejmě hodně tomu pomáhají uplacení, hloupí nebo zmanipulovaní prodejci.

Když ani finanční gramotnost nestačí, jak by se to mohlo vyřešit?

Jeden lék je finanční regulace. Bohužel druhý lék je bolestivější, a to, že lidé musí znovu o ty peníze přijít, aby se poučili. Jednoznačně by mělo ministerstvo financí vytvořit pravidla a ČNB je pak dozorovat. To by pomohlo.

Měl by stát investory opravdu takto silně chránit?

Před časem investor Václav Dejčmar prohlásil, že pokud tyto lidi neochráníme, tak se pak jednou nemůžeme divit sociálním nepokojům a rozevírajícím se společenským nůžkám. Tyto firemní dluhopisy nenakupují ti nejchytřejší a nejbohatší lidé. Ti si koupí kvalitnější papíry například u bank. Řešením by byla i odpovědnost prodávajících. Ti by v případě krachu měli dostat přes prsty.

Tím ale snímáte z lidí riziko…

Ne úplně. Při správném procesu investičního poradenství si je klient rizik vědom a nese je on. Pokud ale klient není o rizicích informován v transparentním procesu, tak poradci a firmy, které je zastřešují, mají mít nějakou spoluúčast. Ten člověk by si ten dluhopis sám nekoupil. Někdo za ním přišel, nabídl mu ho a prodal, a to produkt, který je minimálně regulovaný. Když budu někomu prodávat podílový fond, tak tam je každá část procesu tak monitorovaná, že pokud já něco udělám špatně, nebude pro klienta problém to doložit nebo já budu moci dokázat, že byl plně informovaný o riziku a byl vyhodnocen jeho rizikový profil. Tady nic takového není.

Patříte mezi stovku nejbohatších Čechů a váš majetek se pohybuje v řádu nižších miliard. Přemýšlel jste někdy o možnosti svůj podíl v Partners prodat a věnovat se jen rodině?

Ne, je to součást mého života. Rodině se také věnuji. Stejně jako cestování. Když potřebuji relaxovat, tak hraji počítačové hry, ideálně i s dětmi, ale i ten byznys je hra. A chci jít dětem příkladem a skutečně žít naplno. Často taky říkám, že „pařím byznys“.

Co vlastně teď hrajete?

Zrovna teď po čase instaluji The Elder Scrolls: Skyrim. Obecně mám rád RPG hry. Nedávno jsem dohrál Elden Ring. Dokonce když jsme jeli na Srí Lanku na dovolenou, tak jsem tahal v kufru PlayStation 5, abych mohl Elden Ring hrát. I když více času asi hraje syn. Pak mám rád i strategie.

Kolik času věnujete práci, rodině a třeba koníčkům, jako je hraní? Kde na to hraní vůbec berete čas?

Tolik ho zase nemám, abych 50hodinovou hru s příběhem dohrál za týden či měsíc. Často hraji třeba cestou z Brna do Prahy. Rozsáhlé hry hraji klidně celý rok a ani je nedokončím. Výjimkou je Zaklínač III, ale i toho jsem hrál dlouho. Pravda je, že když mám energii a mám chuť tvořit, tak raději vymýšlím nové byznysmodely, strategie, jak to dělat, a v takové chvíli mě hry nezajímají. Tedy pokud nepřijde syn a neříká mi, že si musíme spolu to či ono zahrát.

Máte nějak naplánované nástupnictví?

Se společníkem Radimem Lukešem máme vytvořený systém nadace, aby firma dlouhodobě fungovala, až tu nebudeme.

Takže nechcete, aby se z toho stal rodinný byznys?

To jsme vyřešili tou nadací, kde je stanoveno, kolik můžou rodiny maximálně dostat, aby je to moc nezkazilo. Moje děti vědí, že moc nedostanou a budou se muset o sebe postarat samy.

K tomu jste dospěli s vaší manželkou?

Tohle jsem asi spíše rozhodl sám. Budou mít základní zajištění, vzdělávání a podporu pro své talenty. Přišlo by mi ale špatné jim vzít možnost uspět. Může se stát, že budou skvělé osobnosti a do firmy vstoupí. Já jen nechci, aby to bylo automatické a součást dědictví. S Radimem jsme chtěli, aby v případě zdravotních problémů měly dost peněz, či když budou mít talent, tak měly maximální finanční podporu na škole. Pak se ale musí protlouct ony. To jim dává svobodu. Zároveň mají obří výhodu, že mají doma vzory a vidí nás, že jsme pracovití, což je také motivuje.

Takže když vám syn řekne, že nechce pracovat a chce jen hrát hry, bude mít smůlu?

Tak bude mít nárok na měsíční rentu ve výši průměrné mzdy. Pokud by ale nedělal vůbec nic a jen hrál hry, tak nebude mít ani toto.

Zdroj: Ekonom.cz Premium